ISLÁM

Islám (arabsky: zvuk الإسلام; al-'islām) je monoteistické abrahámovské náboženství založené na učení proroka Mohameda, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století. Slovo islám znamená "podrobení se" či odevzdání se Bohu (arabsky Alláh).[1] Stoupenec islámu se nazývá muslim, což znamená "ten, kdo se podřizuje [Bohu]". Počet muslimů je asi 1,8 až 2 miliardy, což z islámu činí po křesťanství druhé nejpočetnější náboženství světa.

Zakladatel islámu byl na začátku 7. století arabský obchodník Mohamed, kterého muslimové považují za posledního proroka. Muslimové věří, že Bůh Mohamedovi zjevil Korán, který společně se Sunnou (Mohamedovy činy a slova) považují za základní prameny islámu. Muslimové jsou povinni dodržovat pět pilířů islámu, tedy pět povinností, které muslimy spojují ve společenství, zahrnující jak pravidla uctívání, tak islámské právo (šaría). Dále vyvinulo tradici různorodých pravidel, která se dotýkají prakticky všech aspektů života muslima i celé společnosti, zahrnuje vše od bankovnictví, společenské solidarity, pravidel boje (džihádu) či postojů k životnímu prostředí. Islám bývá často kritizován za svou násilnou povahu ve vztahu k nevěřícím a omezování práv žen.

Téměř každý muslim je příslušník jedné ze dvou hlavních islámských větví, a to sunny (75-90 %) nebo šíity (10-15 %). Rozdělení, které vedlo k tomuto rozštěpení muslimské obce, nastalo v 7. století a jeho příčinou byla otázka nástupnictví ve vedení muslimské obce po smrti Mohameda. Islám je převládající náboženství v Severní Africe, na Blízkém a Středním východě a některých částech jihovýchodní Asie. Okolo 13 % muslimů žije v Indonésii, zemi s největší muslimskou komunitou vůbec, 25 % v Jižní Asii a 20 % na Blízkém východě, resp. arabských zemích. Početné muslimské komunity se nacházejí v Číně, na Balkáně, ve Východní Evropě a Rusku. Část muslimů také tvoří přistěhovalci v různých částech světa, např. v západní Evropě.